Reportážní fotografie aneb jak se fotí demonstrace
- 7. 3.
- Minut čtení: 2
Má cesta k focení začala skrze reportážní fotografii. Byl to pro mě nejbezpečnější žánr, protože zachycuji moment a nemusím řešit obsah. Přirovnávám to k lovu. Stačí sekunda a skvělý záběr je pryč. Někdy moment ulovím, ale později vidím, že fotografie nevypadá podle mého očekávání.
Reportážní fotografie je plná nepředvídatelných momentů. Nikdy nevíte, v jakých světelných podmínkách budete fotit, z jaké vzdálenosti ani jestli stihnete ulovit ten správný okamžik. Zároveň mě ale dostává na místa, kam se běžný člověk nepodívá — do zákulisí demonstrací, backstage módních přehlídek a koncertů, na uzavřené firemní akce nadnárodních společností i do divadelního zákulisí. Každé prostředí je inspirativní a možnost do něj nakouknout znamená pochopit o něco víc lidi i život.
Co je vlastně reportážní fotografie?
Je to autorské zachycení okamžiku a události, která by bez fotografie časem zmizela.
I když je fotograf při focení reportáže v roli pozorovatele, výsledné snímky jednotlivých tvůrců nikdy nebudou stejné. Fascinovalo mě, když jsem zjistila, že dvanáct lidí dokáže zachytit stejnou akci a okamžik tak, že každý jejich výsledný soubor vypráví zcela odlišný vizuální příběh.
Takovou zkušenost jsem zažila během studií na ITF (Institut tvůrčí fotografie). V rámci pražského workshopu reportážní fotografie vyrazilo asi dvanáct studentů nafotit jednu z velkých pražských demonstrací. Den poté měl každý z nás odprezentovat vlastní autorský soubor.
Právě tehdy jsem pochopila jednu důležitou věc — mít v ruce fotoaparát nestačí. I v reportážní fotografii je rozhodující nejen postřeh, ale také způsob, jakým o záběru přemýšlíme. A také odvaha. Ta je podle mě ve fotografii často podceňovaná.
Právě odvaha — nejen při reportážním focení — mi pomáhá dostávat se k zajímavým zakázkám a získávat záběry, které mají hloubku i autentičnost. Samozřejmě s ní souvisí i riziko, že se někomu moje focení zblízka nebude líbit. A někdy se to opravdu stane. Jenže když jsem v procesu a „lovím“, to riziko mi za to stojí.
Níže si můžete prohlédnout fotografie, které vznikly v roce 2019 na pražské demonstraci na Letné. Jako jediná jsem šla za organizátory a zeptala se, jestli můžu fotit pod pódiem a také v backstage. A víte co? Pustili mě.
Díky tomu vznikly snímky, které zachycují akci nejen z pohledu diváka, ale i ze zákulisí.
Nebojte se hledat vlastní cesty.
Ve fotografii i v životě.
Komentáře